Jeden známý citát nám říká, že domov je jediné místo, kde si můžeme povídat, co chceme a nikdo nás neposlouchá. Právě rodinná terapie se snaží tento stav napravit. Jejím cílem je pomoci členům rodiny se navzájem lépe vnímat, dokázat vycítit anebo odhadnout potřeby druhých a tím jim pomoci zvládnout potíže, třeba i boj se závislostí.
Jak si můžeme rodinnou terapii představit? Jedná se o variantu psychoterapie, která nepracuje jen s jednotlivcem, ale s jeho nejbližší rodinou. Vnímá jednotlivé členy jako systém, který funguje jako jeden celek. To znamená, že pokud se v něm objeví nějaká potíž, není to vinou jediného člověka, ale svou účast na ní mají všichni členové rodiny. Sezení zpravidla vedou dva terapeuti – muž a žena – aby se ani jedno pohlaví necítil znevýhodněné. Takovéto uspořádání otevírá větší prostor pro vnášení odlišných názorů na situaci a zamezuje tvorbě koalic (například ženy terapeutky stranící manželce pána potýkajícího se se závislostí). Jedno setkání trvá zhruba 50-90 minut a intervaly mezi nimi jsou zpravidla delší než u individuální terapie, aby měla rodina možnost zapracovat nově odhalené poznatky do svého chodu.
Rodinná terapie v rámci závislostí zahrnuje jak práci s partnerskými dvojicemi, tak i práci s rodiči a dětmi. Při práci s páry máme v podstatě dvě varianty, kdy může být ohrožen závislostí jeden nebo oba partneři. Aby mohla terapie proběhnout, je potřeba „pouze“ ochota obou dvou začít na sobě pracovat. Párová terapie s jedním závislým členem stojí na 4 principech:
- Stanovení společného splnitelného cíle, kterého chceme terapií dosáhnout
- Čistá domácnost (dohoda o odstranění návykových látek ze společných prostor)
- Upřímnost, i v případě relapsu
- Vytvoření krizového plánu pro případ lapsu, jímž se budou moci partneři řídit.
V případě, že jsou závislostí ohrožení oba z páru, je riziko lapsu násobně větší. Mluvíme o takzvaném zdvojeném lapsu, kdy propad u jednoho partnera může nepřímo vést i ke ztrátě motivace u druhého. To je potom pravidlo čisté domácnosti víc než nutné.
Pokud je závislostí ohrožené nezletilé dítě, bývá práce s celou rodinou úspěšnější než jen individuální terapie dítěte. Často se totiž ukazuje, že rodina určitým způsobem užívání látek toleruje nebo dokonce podporuje. Hodně se diskutuje o významu přílišné volnosti ze strany rodičů nebo naopak o hyperprotektivním zacházení s dítětem, kdy je o něj postaráno tak moc, až mu to znemožňuje dospět. Užívání drog nebo jiných návykových látek pak může být jednou z cest, jež dospívající používá k sebevyjádření. V rámci rodinného sezení je také možnost si o těchto věcech promluvit a nastavit výchovu tak, aby z ní profitovalo dítě i rodiče.
Kam se v případě zájmu o rodinnou terapii obrátit? Vyplatí se podívat na internetové stránky adiktologické ambulance ve ašem okolí. Většinou jsou rodinné terapie nabízeny v rámci ambulantního nebo doléčovacího programu závislostí. Také je možné vyhledat terapeuta na stránkách Asociace manželských a rodinných poradců nebo v seznamu akreditovaných rodinných terapeutů
Zdroje:
- Gjuričová, Š. (2003). Rodinná terapie: Systemické a narativní přístupy (Vyd. 1). Grada Publishing.
- Růžička, M. (2010). Rodinná terapie v kontextu léčby závislostí. e-Pedagogium, 10(Suppl. 2), 222-227.
- Hajný, M. (2001). O rodičích, dětech a drogách: Drogy a jejich účinky, rizika zvyšující užívání drog, léčba, problémové situace (Vyd. 1). Grada.
