Porucha pozornosti s hyperaktivitou označovaná zkratkou ADHD často může doprovázet další různé psychické poruchy, včetně závislostí na návykových látkách. Symptomy ADHD jako je impulzivita, poruchy pozornosti a hyperaktivita, mohou ztížit diagnostiku a někdy i léčbu závislosti. Jaké jsou genetické souvislosti mezi ADHD a závislostmi? Jaké návykové látky lidé s ADHD nejčastěji užívají? Na co se v léčbě zaměřit?
Proč se spojitosti ADHD v léčbě závislosti věnovat…
Projevy ADHD mohou výrazně zhoršit závislostní chování, což ztěžuje diagnostiku i následnou terapeutickou intervenci. U jedinců se závislostí bývá přítomnost ADHD podceňována, což může vést k neefektivní léčbě, jelikož symptomy ADHD, jako je impulzivita, poruchy pozornosti a hyperaktivita, mohou být zaměněny za projev samotné závislosti. Lidé, kteří trpí těmito příznaky, ale nikdy se neučili strategiím, jak s nimi v životě zacházet, někdy sahají po návykových látkách jako po prostředku sebemedikace, která krátkodobě pomáhá s negativními projevy, ale dlouhodobě prohlubuje závislost. Pojďme si vysvětlit, co za tím stojí a jak s tím pracovat.
Proč právě ADHD je častou komorbiditou závislosti na návykových látkách?
ADHD, v angličtině attention deficit hyperactivity disorder, je vrozená neurovývojová porucha. Stojí za ní narušení oblastí mozku, které mají na starost schopnosti plánování, udržení zaměření a pozornosti na určitý jev anebo sebeovládání. Možná si říkáte, že jste už o této poruše slyšeli, ale že se vyskytuje jen v dětství. Proč ji tedy hledat u uživatelů návykových látek, kteří jsou majoritně tvoření dospělými? Odpověď je jednoduchá. Narušení mozku s věkem nezmizí, jen se promění to, jak se projevuje. Dojde ke zmírnění projevů hyperaktivity, ale nepozornost, labilní emoční prožívání, impulzivní chování a zvýšená intrapsychická vnitřní tenze mohou dále přetrvávat. Některé studie prokazují, že prevalence ADHD v populaci s věkem opravdu klesá, avšak poukazují na fakt, že důvodem může být i neznalost projevů ve vyšším věku či nevhodná diagnostika.
Výzkum ukazuje, že lidé s ADHD mají až o 50 % vyšší riziko rozvoje poruchy způsobené alkoholem nebo drogami než běžná populace bez rozdílu mezi jednotlivými typy poruch pozornosti. Pokud bychom se na to podívali z jiné perspektivy, zjistíme, že mezi lidmi s poruchou způsobenou užíváním návykových látek je 21 % těch, kteří mají zároveň i diagnostikované ADHD. To jsou varovná čísla.
Pro spojení ADHD a užívání návykových látek existuje kromě prevalence ještě další pojítko. Vědci zjistili, že kongenitální polygenetická predispozice neboli vrozený předpoklad daný informacemi přenášenými více geny k ADHD je asociovaná s větším rizikem poruch spojených s užíváním návykových látek. Velikost rizika se nelišila, ať už se jednalo o škodlivé užívání či závislost. Typické symptomy ADHD a charakteristiky osobnosti jedinců, kteří návykové látky užívají, tak pravděpodobně vycházejí ze stejného genetického podkladu a jsou spolu neoddělitelně spjaty.
Jaké drogy si lidé s ADHD nejčastěji vybírají?
Právě díky podobnému biologickému podkladu obou nemocí můžeme u jedinců s ADHD zaznamenat určité vzorce v užívání návykových látek. Obecně začínají s užíváním v nižším věku a pokračují v něm déle. Rizikovým faktorem pro rozvoj závislosti je i jejich potřeba užívat větší dávky a s vyšší frekvencí. Zajímavé je, že pravděpodobně neužívají pouze stimulanty, které přímo ovlivňují negativní projevy poruchy pozornosti, ale tyto tendence rizikového chování můžeme vypozorovat ve vztahu ke všem typům látek. Běžně užívaný bývá alkohol, nikotin, kanabinoidy, stimulanty a opiáty.
Co můžete dělat, pokud se Vás nebo Vašeho okolí tato problematika týká?
Jak už odstavce výše napovídají, nejste v tom sami. V případě, že máte diagnostikované ADHD od příslušného odborníka (tedy od psychiatra či klinického psychologa) a všímáte si vyšší tendence k závislostnímu chování, nebojte se o tom odborníkovi zmínit. Může Vám pomoci jak s prevencí, tak i s odvykáním, pokud už návykové látky užíváte.
Je důležité vědět, že péče bude vždy primárně cílit na to, co je pro zdraví více ohrožující – tedy na užívání. S projevy ADHD se ale bude pracovat také v rámci následné terapie. Stejně jako u jiných psychických obtíží to nebude léčba jednoduchá ani krátká. Když si ale jedinec osvojí dobré kompenzační techniky a mechanismy, jeho život bude mnohem jednodušší a stabilnější, méně ohrožený závislostí.
Popsané projevy ADHD, jakožto obtíže se soustředěním, pozorností a zapomínáním jsou běžně rozšířené i mezi zdravými lidmi. Neděste se tak, a neshánějte vyšetření od odborníka hned. Zamyslete se – je to něco, co už u Vás bylo i v dětství? Máte pocit, že tím trpíte víc než ostatní? Jsou potíže přítomny i na dovolené, ve volném čase nebo když jste odpočatí? A v neposlední řadě, když užijete stimulační drogu, zmizí tyto obtíže? Pokud odpovídáte na otázky ano, může to být známka toho, že by mohlo být užitečné vyhledat odborníka, kterému se můžete svěřit a probrat s ním aspekty ADHD a jak s ním v životě nakládat.
Zdroje:
Barbuti, M., Maiello, M., Spera, V., Pallucchini, A., Brancati, G. E., Maremmani, A. G. I., Perugi, G., & Maremmani, I. (2023). Challenges of Treating ADHD with Comorbid Substance Use Disorder: Considerations for the Clinician. Journal of Clinical Medicine, 12(9), 3096. https://doi.org/10.3390/jcm12093096
Biederman, J. (2005). Attention-deficit/hyperactivity disorder: A selective overview. Biological Psychiatry, 57(11), 1215–1220. https://doi.org/10.1016/j.biopsych.2004.10.020
Capusan, A. J., Bendtsen, P., Marteinsdottir, I., & Larsson, H. (2019). Comorbidity of Adult ADHD and Its Subtypes With Substance Use Disorder in a Large Population-Based Epidemiological Study. Journal of Attention Disorders, 23(12), 1416–1426. https://doi.org/10.1177/1087054715626511
Faraone, S. V., Banaschewski, T., Coghill, D., Zheng, Y., Biederman, J., Bellgrove, M. A., Newcorn, J. H., Gignac, M., Al Saud, N. M., Manor, I., Rohde, L. A., Yang, L., Cortese, S., Almagor, D., Stein, M. A., Albatti, T. H., Aljoudi, H. F., Alqahtani, M. M. J., Asherson, P., … Wang, Y. (2021). The World Federation of ADHD International Consensus Statement: 208 Evidence-based conclusions about the disorder. Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 128, 789–818. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2021.01.022
Hrnčiarová, J. (2021). Addictions in Patients with Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder. Psychiatrie pro praxi, 22(1), 17–24. https://doi.org/10.36290/psy.2021.003
Magon, R., & Müller, U. (2012). ADHD with comorbid substance use disorder: Review of treatment. Advances in Psychiatric Treatment, 18(6), 436–446. https://doi.org/10.1192/apt.bp.111.009340
Mariani, J. J., & Levin, F. R. (2007). Treatment strategies for co-occurring ADHD and substance use disorders. The American Journal on Addictions, 16 Suppl 1(Suppl 1), 45–54; quiz 55–56. https://doi.org/10.1080/10550490601082783
Rohner, H., Gaspar, N., Philipsen, A., & Schulze, M. (2023). Prevalence of Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD) among Substance Use Disorder (SUD) Populations: Meta-Analysis. International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(2), Article 2. https://doi.org/10.3390/ijerph20021275
Vos, M., & Hartman, C. A. (2022). The decreasing prevalence of ADHD across the adult lifespan confirmed. Journal of Global Health, 12, 03024. https://doi.org/10.7189/jogh.12.03024
Wilens, T. E. (2007). The nature of the relationship between attention-deficit/hyperactivity disorder and substance use. The Journal of Clinical Psychiatry, 68 Suppl 11, 4–8.
Wimberley, T., Agerbo, E., Horsdal, H. T., Ottosen, C., Brikell, I., Als, T. D., Demontis, D., Børglum, A. D., Nordentoft, M., Mors, O., Werge, T., Hougaard, D., Bybjerg-Grauholm, J., Hansen, M. B., Mortensen, P. B., Thapar, A., Riglin, L., Langley, K., & Dalsgaard, S. (2020). Genetic liability to ADHD and substance use disorders in individuals with ADHD. Addiction, 115(7), 1368–1377. https://doi.org/10.1111/add.14910
