Vše začalo tak nějak běžně, při studiích se chodilo na pivo, po práci či v práci se popíjelo, různé oslavy… Oženil jsem se a začal více popíjet doma a tak to šlo léta, občas nějaký problém, ale pořád to nějak šlo. Po 25 letech skoro denodenního pití jsem zjistil, že musím pít denně a stále více a více. Ze začátku stačilo večer, posléze se čas začal zkracoval, a tak, když to šlo, začal jsem pít již ráno.
Přišly problémy v zaměstnání, ale hlavně v rodině, neustál jsem to a nakonec jsem přišel o všechno, ale ani smutný rozvod můj problém s pitím nevyřešil. Byl jsem rozvedený a čerstvě v důchodu - ideální kombinace pro neomezené holdování alkoholu. Po čase nastaly vážné psychické i fyzické problémy. Ráno jsem cítil obrovský třes, zejména rukou, tak, že jsem se nemohl ani napít ze sklenice. Přesto jsem ve světlejších chvilkách brouzdal na internetu a hledal pomoc. Postupně jsem se dostal na stránky Národní linky pro odvykání. Po dalších dvou letech jsem byl již tak zhuntovaný, že jsem požádal o léčení v protialkoholické léčebně. Po propuštění to vše vypadalo hrozně krásně, ale jen krátce. Začaly drobné problémy, vzpomínku, touhy, chutě, a po 9 dnech na svobodě přišlo obrovské selhání!
Díky získávání informací a zkušeností jsem se seznámil s Anonymními Alkoholiky, které velice doporučuji. Stále jsem pil, a to dost, ale měl jsem čím dál více světlejších chvilek ke studiu problému. Teď již skoro rok nepiji, nemám chuť a věřím, že již navždycky budu pod Boží ochranou. Děkuji Národní lince pro odvykaní, která mě pravidelně kontaktovala a byla mi oporou na této ne zrovna lehké cestě, a také společnosti Anonymních alkoholiků, a nejvíce děkuji našemu Stvořiteli.
